Nikolka a HRT

Tak jsem tady po dlouhé době se svým deníčkem. Abych se přiznala tak jsem teď krátce na HRT tedy na hormone replacement theraphy (hormonální léčba).

Můžu vám říci, že se mě splnil můj životní sen a konečně jsem se pustila do proměny změny pohlaví. A to bude tak že tak do půl roku mě narostou daleko větší prsa a postupně budu mít kulatý zadeček a pěkný pas.

Abych vám řekla jak to se mnou všechno bylo. Již od svých 9 let jsem cítila , že něco není v pořádku a tak jsem nevěděla co se mnou je a proč mám divné pocity. Když jsem  začala sexuálně dospívat tak jsem zjistila, že sem vlastně poprvé v životě masturbovala v dámských plavkách a jen tím že jsem se hladila v rozkroku přes plavky, aniž bych si sáhla na pindíka tak jsem poprvé prožila svůj první orgasmus. To mě sice ze začátku trochu zarazilo, protože jsem nerozuměla tomu proč si to dělám jako holka a v dámském oblečení před zrcadlem, ale později jsem pochopila, že si jako holka užiju daleko více.

V pozdějším věku jsem začala objevovat sex i s ostatními a to jak s holkami tak s klukama. Nikdy jsem si nepřipadala jako gay, a rozhodně jsem se tak nikdy nechtěla prezentovat, protože jsem se cítila být ženou když jsem byla s klukem a vlastně mě uspokojovala i jen ta představa že ve mně ten kluk vidí holku a nikdy jsem vlastně nespala s klukem který byl gay, ale všichni kluci byli heterosexuálové, kteří ve mně viděli holku jen s jedním malým překvapením v kalhotkách a to se mě moc vždy líbilo a holky zase ve mně viděli kámošku s výhodami a to že jsem vlastně něžná holka s pindíkem a nemusí se tak bát toho že na ně budou kluci hrubý a neumí líbat. To jsem celkem zvládala vždy dobře a tak jsem byla vlastně od začátku taková Bi holka.

A teď jsem tedy na hormonech. Bohužel mě už není 20 let jako tenkrát, ale ještě mě není 40 let tak snad to nějak dobře dopadne. Bohužel jsem byla blbá a nešla do toho už v 18 letech, ale ono se řekne blbá. Prostě jsem neměla možná odvahu a hlavně okolnosti tomu moc nenahrávali. Byla to práce, si jí pořád mám , ale ted už nad tím tolik nepřemýšlím a je mě to jedno co si budou ostatní myslet. Ted je důležité že ze mě bude ta pěkná holka od vedle. No a pak jsem měla dlouholetou přítelkyni a ta mě nejdříve podporovala a profesionálně jsem sportovala a tak jsem prostě nemohla nebo možná zas tak moc nechtěla něco měnit abych neztratila sen o mé práci a sportovních úspěších. Ale nakonec vše skončilo, jak přítelkyně tak profesionální sport a najednou je čas vrhnout se na hormony a operaci případně. Ale rozhodně se cítím stále stejně jako vždy. Nic se nezměnilo a pochopila jsem že kdybych to udělala už dávno tak bych byla daleko dříve šťastná.

Proto doporučuji všem , kteří jsou na tom stejně jako já aby si velice dobře rozmysleli jestli chtějí být opravdu šťastní a uměli se radovat z maličkostí a nebo Jestli si chtějí budovat nějakou vysněnou kariéru. Podle mé zkušenosti můžu říci , že žádná sláva, pracovní úspěchy a nic vás naprosto neuspokojí ani nenaplní tak jako to se stát člověkem, který doopravdy jste.

A proto už po prvních měsících na hormonech jsem daleko šťastnější než dříve a cítím se moc dobře.

I nadále vás budu informovat o tom jak se mám a co jsem zažila a poznala dál.