Během let bylo navrhováno mnoho příčin. Je dlouho známé z intersex údajů, že geny neurčují pohlavní identitu. Můžeme se také poučit z nedávných operací intersexuálních dětí, že “Genitálie+výchova” neurčí pohlavní identitu.
Nynější vědecké úsilí zacílené na příčiny silně naznačují neurobiologické původy transsexualismu: Něco se stane během nitroděložního vývoje centrální nervové soustavy (CNS) transsexuála tak, že jedinec zůstává s vrozeným, intenzivně si uvědomujícím opačným pohlavím tělesného cítění a sebevnímání. Ještě s jistotou nevíme, co je příčinou neurologického vývoje a je třeba provést ještě mnohá zkoumání. Ale neurobiologický směr pro tato vědecká zkoumání se zdá jasný.
Avšak dokonce bez jakéhokoliv vědeckého důkazu, který by podpořil jejich názor, mnoho psychiatrů a psychologů během minulých čtyř desetiletí jednoduše předpokládalo, že transsexualismus je “duševní onemocnění”. DEFINOVÁNÍM tohoto společensky nepopulárního stavu jako duševního onemocnění, bez jakéhokoliv vědeckého důkazu jeho příčin, psychiatři tvořili pohled velké části establishmentu medicinských organizací a společnosti na transsexuály jako na “sexuální devianty”.
Tato strana srovnává rozpory starší koncepce transsexualismu jako ” duševního onemocnění ” s dalším nedávno objevujícími se vědeckými důkazy pro neurobiologické příčiny.
Jak často se vyskytuje?
V diskusích o transsexualismu se lidé obvykle zaměří na otázku “co ho způsobuje”. Avšak je zde další klíčová otázka, který není témeř nikdy diskutovaná, ale která je právě tak důležitá. Ta otázka je: Jakou prevalenci (rozšíření) má transsexualismus?
‘Prevalence’ vyjadřuje počet případů stavu přítomných v dané populaci v dané době. Jestliže existuje 100 případů nějakého medicínského stavu ve městě se 100,000 obyvateli, pak prevalence tam v té době je 1 z 1,000 (1:1000). Naštěstí můžeme vyměřovat z dobrých odhadů prevalence transsexualismu bez toho, abychom byli vědci. Každý dobrý novinář by se mohl docela snadno přiblížit k dosti dobrým hrubým odhadům.
MtF versus FtM
Lékařští odborníci často uvádí prevalenci číslem 1:30,000 pro transsexualismus MtF a 1:100,000 pro transexualismus FtM. Tato čísla uvidíte v tisku donekonečna, jako v novinových příbězích z poslední doby ve Washington Post a New York Times. Nezdají se vám tato čísla zvláštní? Zobrazují transsexualismus jako neuvěřitelně vzácný stav. Přesto nyní mnoho lidí nějakého transsexuála zná nebo o nějakém ví ve své škole nebo podniku nebo malé komunitě. Tak odkud pochází tato “vzácná” čísla?
Tyto počty pocházejí z americké psychiatrické a profesní “Diagnostické a statistické příručky psychických poruch” – Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM-IV).. Počty jsou často poskytovány médiím dvěma “elitními psychiatrickými centry” která mají dlouho vyhlášený a dominantní názor s ohledem na “psychiatrické teorie transsexualismu”, totiž Clarke Institute v Torontu, Kanada a Johns Hopkins School of Medicine v Baltimore, MD. Zde je aktuální citace z DSM-IV-TR, srpen 2000, str. 579:
“Prevalence:
Neexistují žádné nedávné epidemiologické studie poskytující údaje o prevalenci poruchy pohlaví identity (Gender Identity Disorder). Údaje z menších zemí v Evropě s přístupem k statistikám sčítání obyvatelstva odhadují, že zhruba 1 z 30,000 dospělých mužů a 1 ze 100,000 dospělých žen usilují o operativní přeměnu pohlaví.”
Tyto počty pocházejí z desítek let starých údajů, kdy se staly dostupné první moderní SRS. Avšak počty lidí vyhledávajících a dosahujících SRS se od té doby dramaticky zvyšují. Daleko důležitější je, že tato čísla neindikují prevalenci intenzivního transsexualismu. Zahrnují jen počty těch, kteří odvážně vykročit vpřed a požadovali SRS, když ještě byla neuvěřitelně intenzivní diskriminace. Zdravý rozum říká, že bylo mnohem více těch, kteří trpěli mlčky než by otevřeně vystoupit. Ale kolik?
Pojďme vykonat nějakou “numerickou detektivní práci”:
MTF trans
Můžeme vyměřit prevalenci MtF transsexualismu v U.S. odhadem kolik transsexuálů zde již mělo SRS. Touto číslicí pak můžeme dělit počet obyvatelstva dospělých mužů v U.S. (do věku asi 60ti let, starší měli v minulosti jen nepatrný přístup k operaci).
Před rokem 1960 byla provedena operace SRS jen malinké hrstce U. S. občanů. George Burou, M. D. z Casablancy, Maroko, pak začal provádět velkou řadu zákroků v šedesátých letech používáním nesmírně zlepšené nové techniky “penilní inverze”.
Harry Benjamin, M.D., U.S. lékař, který provedl průkopnický výzkum a klinické léčby transsexualismu, začal odkazovat mnoho U.S. transsexuálů k Dr. Burou a k několika dalším chirurgům, kteří používali Burou novou techniku. (Lynn se později dozvěděla od Dr. Benjamina, že v roce 1968 byla mezi prvními 600 až 700 transsexuály z U.S., kteří podstoupili SRS).
