ROZHOVOR s transexuálkou Lindou: Změna pohlaví mě zachránila život

Potkala jsem se s jednou slečnou, která byla kdysi muž. Říkejme jí třeba Linda, protože pochopitelně nechce prozradit své pravé jméno.

Linda se potýkala už od mládí s pocitem, že něco není v pořádku a s přibývajícím věkem se tento pocit zhoršoval. Přišli dokonce i deprese a nutnost řešit problém se sexuologem i psychiatrem. Vše vyústilo až po dovršení třicátého roku, kdy se konečně dočkala změny pohlaví a spokojeného života.

Lindo, klasická otázka. Kdy sis uvědomila, že je něco špatně?

Už když jsem byla malá. Někdy kolem osmého roku. Nevěděla jsem co to je a proč se necítím dobře, ale věděla jsem, že vše asi není se mnou úplně v pořádku. Alespoň tak si to vysvětluji v dospělosti.

Jaké pocity jsi měla, když jsi věděla, že něco není dobře. Věděla jsi hned, že chceš být holka?

Ze začátku jsem nevěděla co se se mnou děje, ale věděla jsem, že chci něco jiného. Ale to přišlo až když mě bylo tak deset let. To se mě začala vyvíjet jakási pubertální sexuální puzení a tak jsem pomalu do toho spadla „smích“.

Jak se to projevovalo, jestli to není tajné?

No před někým cizím bych to asi neřekla, kdyby se mě ptal, ale vzhledem k tomu, že mě čtenáři neznají tak ti to řeknu. Někdy po desátem roku jsem našla dámské plavky doma, které jsem s radostí nosila. Cítila jsem se pak dobře a necítila jsem v tu chvíli žádný tlak v žaludku. Asi to byl první krok k tomu si uvědomit, že jsem holka. Ale to byla ještě dlouhá cesta. Spíše jsem se za to sama před sebou styděla, že chodím v dámských plavkách, když nikdo není doma.

Nosila jsi i jiné dámské oblečení?

Bohužel jsem neměla možnost nějaké sehnat. To přišlo, až když mě bylo tak patnáct, to už jsem se odvážila si i nějaké sama koupit. Ale do té doby jsem nechtěla lézt mámě do skříně tak jsem si vystačila s těmi plavkami.

Řekla jsi to rodičům, nebo se to nějak dozvěděli, ještě než jsi začala se změnou pohlaví v dospělosti?

Ano. Máma se mě asi v patnácti přišla zeptat co se děje. Jestli nefetuji nebo co dělám, že mám ve skříni stříbrné dámské elasťáky a paruku. Vzhledem, k tomu že jsem nechtěla  aby to někdo věděl z okolí, tak jsem nosila jako klasický kluk krátké vlasy, tak proto ta paruka.

Co na to rodiče říkali?

Já myslím, že rodiče se s tím srovnali, až když jsem byla rozhodnutá o změně pohlaví. Ještě do pětadvaceti let mě matka občas posílala k různým šarlatánům, aby mě to vyhnali z hlavy. Alespoň tak si vysvětluji některé její nápady, kam mě posílala. No a otec se s tím srovnal o poznání lépe, ale ten se mé změny pohlaví nedožil.

Říkala jsi, že jsi řešila vše se sexuologem a psychiatrem. Proč i s psychiatrem?

No v podstatě k sexuologovi musíš chodit, protože díky němu se můžeš propracovat ke změně pohlaví. A psychiatr přišel na řadu, protože se moje stavy zhoršovaly a já už jsem nebyla schopná normálně fungovat.

Jak se ty problémy projevovaly? Jako klasická deprese?

No to jsem si kdysi taky myslela, ale vše bylo díky tomu, že jsem bojovala sama proti sobě. Nedovolila jsem svému opravdovému já vyjít ven a tím pádem jsem byla neustále ve stresu. Vše pak bylo už tak napjaté, že jsem chtěla skončit se životem. Mnohokrát jsem o tom přemýšlela. Protože tehdy jsem viděla jediné řešení mého soužení. Vydělat hodně moc peněz abych si mohla žít svůj život. Ale nakonec jsem pochopila, že to není otázka peněz.

Takže jsi hledala cestu jak žít svůj život?

Dá se to tak říci. Snažila jsem se vydělat peníze, abych mohla žít podle sebe. To byla moje představa. Ale bohužel než jsem pochopila, že to tak není, stálo mě to opravdu hodně nervů a frustrace. Nemáš dost peněz, nežiješ, co chceš, všichni po tobě chtějí abys ses chovala podle nějakého mustru a to prostě nejde. Proto ty psychické problémy.

Kdy ses tedy rozhodla pro změnu pohlaví?

Bohužel jsem se pro to rozhodla až ve věku 34 kdy už jsem nemohla dál. A tak mě to vlastně nějak donutilo udělat ten krok do neznáma. Ted lituji toho, že jsem to neudělala už v šestnácti letech z mnoha důvodů.

Jak dlouho ta změna trvala?

Mě se to povedlo za necelé dva roky od prvního hormonu, který jsem snědla. Samozřejmě jsem si prošla veškerou byrokracii, která je se změnou pohlaví spojená.

Co to obnáší změnit pohlaví?

Nejdříve musíš od sexuologa dostat hormonální léčby, po tom co absolvuješ několik vyšetření na prokázání transsexuality. Pak je podmínka žít rok v dané roli abys prokázala, že jsi schopná se sociálně zařadit. A pak následuje komise, která schvaluje operativní změnu pohlaví. Pak můžeš jít na operativní zákrok a získáš tak novou identitu . to je ale hodně obecně řečeno.

Jak tě bralo okolí a přátelé v době, kdy jsi rok musela prokazovat, že jsi holka?

No oni to stejně všichni většinou věděli, takže je to moc nepřekvapilo a spíše mě fandili. A navíc někdy bylo hezké slyšet, že hormony fungují a mění se ti tělo i obličej.

Jsi tedy šťastná, že jsi šla do změny pohlaví?

Rozhodně. Ted jsem to konečně já a ne to co předtím.

Co bys doporučila těm, kteří o změně pohlaví přemýšlí nebo se změnou váhají?

Rozhodně se není čeho bát. Kdybych mohla tak každému řeknu at do toho jde co nejdříve, pokud to tak cítí a je to jeho život. Nemusí se bát, a čím dříve to udělá tím lépe hormony fungují. Po třicítce už hormony nefungují tak dobře jako třeba ve dvaceti. Navíc má před sebou ještě dlouhý život, který může prožít štastně. Když někdo čeká do padesátky, tak proč ne. Ale je zbytečné se trápit a přemýšlet o sebevraždě.

Já ti děkuji za krátký rozhovor a třeba se ještě potkáme a popovídáme si o dalších aspektech transsexuality, abychom podpořili i naše případné čtenáře.

Děkuji a budu se těšit.