Tuto otázku jsem si kdysi položila také, ale jak to vyřešit!! Jsem divný (divná) pokud se cítím být někým jiným nebo jsem gay či úchyl?
Toto jsou asi běžné otázky, které si kladlo již hodně lidí. K poznání sama sebe, ale vede docela dlouhá cesta. Není jednoduché na tuto otázku odpovědět, a proto se vám pokusím popsat svůj příběh, jak jsem přišla na to, že jsem transsexuál.
Jak to začalo?
Jako třináctiletý chlapec jsem zjistil (a) co je to vlastně něco jako orgasmus nebo něco v tom smyslu, protože jsem jednou ve skladě s oblečením u nás v prodejně našla krásné dámské plavky a rozhodl(a) jsem se je vyzkoušet. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale byla to velice spontánní věc. Asi každého přitahuje něco neznámého a má v sobě trochu těch hormonů druhého pohlaví. Schoval(a) jsem si je na den kdy nebudou rodiče doma abych si je mohla vyzkoušet.
Jednoho dne to přišlo a já si před zrcadlem zkoušela (budu již nadále hovořit v ženském roďě). Tak mě to zaujalo a chtěla jsem zjistit jak to asi vypadá, když si holka lehne před kluka a ukáže mu rozkrok, ale oblečená a jak to může kluka vzrušit. Jak jsem tam ležela, tak se mě ztopořil penis a já se začala hladit v rozkroku jako bych měla vedle sebe někoho a tem mě hladil. Bylo to neuvěřitelně příjemné a já po chvilce začala mít křeče a pak jsem ejakulovala. Trošku jsem sice zašpinila ty plavky, ale bylo to opravdu příjemné.
A tak jsem zjistila co je to orgasmus. Sice mě přišlo po nějakých dnech divné proč zrovna se to stalo v dámských plavkách, ale nepřikládala jsem tomu zvláštní váhu.
Další krok
Několik měsíců jsem si to snažila si to zakazovat a oblékat si znovu a znovu ty zatracená dámské jednodílné plavky, ale bylo to tak příjemné se na sebe dívat a čím dál více jsem nepotřebovala se u toho hladit. Bylo v těch plavkách prostě příjemně.
Kolem sedmnáctého roku
Vzhledem k tomu, že jsem měla zkušenost s holkami již v tomto věku, tak jsem začala přemýšlet jestli jsem divná nebo co se to děje, že si večer před spaním představuji jaké mám na sobě dámské plavky, sportovní dresy, šaty atd. přikládala jsem to jakémusi fetiši o kterém jsem si přečetla na internetu, kde se psalo, že muži mají takové fetiše celkem normálně. Ne že bych nevěděla v tomto věku dost věcí o sexu, ale v tomhle jsem si nevěděla rady.
Nechala jsem to jednoduše tak jak to bylo. Říkala jsem si, že to je asi tím, že jsem nenašla holku, která by odpovídala mým tajným touhám a proto se snažím si jí představit v sobě a jaké by to bylo s takovou vysněnou holkou být. A tak to pokračovalo dále
Po dvacátém roku
V tomto období jsem už měla plnou skříň dámských věcí a každou volnou chvíli, když byla možnost a rodiče nebyli doma tak jsem se převlékala a snažila se sama nalíčit. Již jsem opravdu nepotřebovala cítit vzrušení a snažit se o orgasmus aby mě to bavilo. Ale bylo to jako bych to byla konečně já.
V sexu jsem do té doby zažila hodně věcí, a začala si představovat jaký je asi sex s klukem a ve svých představách jsem začala mít sex jak se ženami, tak s muži. Bylo to velice vzrušující a tak jsem se tomu nebránila.
Přišlo hodně divných momentů v souvislosti s rodiči. Když jsem se zamykala ve svém pokoji abych se snažila prožít svou chvilku na mé ženské já jak jsem tomu říkala tak jsem byla pod útokem klepajících rodičů, otázek „co tam proboha děláš“ a další. Jednou mě našli na židli přehozené dámské lesklé stříbrné kalhoty, které jsem měla díky jedné fotce na internetu, kde se mě líbili a já je moc chtěla abych si připadala jako tanečnice v nočním klubu. A dokážete si představit jaké otázky přišli. „na co máš ty kalhoty?“ „ty chodíš někam v těch kalhotách?“ „nechceš provozovat prostituci?“ a další a další. Pak přišli dokonce otázky jestli náhodou nepoužívám drogy atd, protože jsem často dlouho do noci byla oblečená jako holka a snažila se prožívat si tu chvilku klidu o samotě. A tak jsem měla krvavé oči ráno a vypadala unaveně a proto si to rodiče mysleli.
Příchod divných pocitů
Při takovém životě se mě začali objevovat divné a nepříjemné pocity. Měla jsem pocit jako bych měla něco udělat a neudělala i přes to, že jsem nic dělat neměla nebo na nic nezapomněla. Takový ten pocit, že jste měli někde být a nevíte kde a dělá vás to nervózní. Snažila jsem se s rodiči o tom promluvit, ale ty akorát začali zkoumat co jsem provedla a mému divnému pocitu nedávali moc velkou váhu. (to byl první bod, kdy by rodiče měli vzít dítě k psychologovi a ne proto, že si myslí že je jejich dítko blázen, ale aby případně mohl doktor rozpoznat začátek úzkostí nebo jen proto aby si mohlo dítě promluvit s někým o tom o čem nemůže nebo se bojí či stydí mluvit s rodiči).
A tak jsem zjistila, že u rodičů se asi moc pochopení nedočkám, a že by stejně asi nepochopili a trošku jsem se i styděla. Přeci ze mě chtějí mít úspěšného chlapa a každému tvrdí, jak je jejich syn šikovný atd. jejich kamarádi vždy říkali „ten kluk musí mít na každém prstu deset holek“, asi mnoho kluků by to potěšilo, ale já to tak nějak neviděla jako nějakou pochvalu.
Jednoho dne se ale dostavila zajímavá otázka od mé matky. Byl slunečný den a my natírali náš plot a matka se jen tak mimochodem zeptala „ty kalhoty asi jsou kvůli něčemu že?, jestli chceš můžeš mě to říci a při natírání plotu to alespoň bude jednodušší pro nás oba“. No jednoduše řečeno jsem jí to řekla a mluvili jsme o tom asi dvě hodiny. Bylo to opravdu lepší, protože při tom natírání to nebylo tak trapné a nemuseli jsme si trapně koukat do očí atd.
Příchod sexuologa
Jelikož jsem si nevěděla rady, a vše v mém životě vypadalo, že budu dělat práci ve které se asi nebude tolerovat moje ženská stránka začala jsem přemýšlet jak to řešit.
Tak jsem se rozhodla jít k sexuologovi aby mě poradil či řekl co mám dělat. Myslela jsem, že mě doktor či doktorka řekne co mám dělat, ale omyl. V podstatě nikdo vám neřekne co máte dělat. Maximálně vám doporučí jak se s vašim životem poprat. Nikdy vám nikdo ani sexuolog neřekne „jdi a nech se přeoprerovat“ nebo „jsi ženská či chlap a tak to je“.
U sexuologa je to na delší dobu a hodně povídání ze kterého lze usuzovat jestli jste nebo nejste transsexuál.
Sexuolog mě poslal na vyšetření, kde se mělo ukázat jestli jsem nebo nejsem papírově transsexuál. U pana doktora jsem se nevyhnula otázkám tipu „na co myslíte když onanujete“ „při onanování si představujete muže nebo ženu se kterou souložíte“ atd. pak přišla hora papírů které bylo nutno vyplnit.
Nakonec z tohoto testu vyplynulo, že mám na 99% transsexualitu a pan doktor mě řekl, že jsem vlastně lesbička. No zajímavá představa, ale já se spíše považuji za bisexuální transsexuálku. Ale to je otázka názoru.
Tento výsledek, je vlastně to jediné co vám doktoři mohou říci, nebo co jsem pochopila, že vám řeknou na vaši transsexualitu.
Dalším krokem pak je uvedení vašeho generového zařazení do života. Učíte se jak mluvit, jak se chovat podle zvyklostí opačného pohlaví, začnete brát homóny atd atd. nakonec jdete před komisy, která uzná nebo neuzná jestli jste nebo nejste schopni žít ve společnosti jako druhé pohlaví. To je teoretický fakt a ten jsem nepodstoupila.
Jak žiji a jakou mám totožnost?
Je to v podstatě jednoduché. Žiji jako holka a mám v občanském průkazu mužské jméno a nic se papírově zatím nezměnilo. Není důležité, jestli na sobě máte sukni a rtěnku pro instituce nebo pro celníky. Je důležité, jak se cítíte vy a jak vypadáte. Vaše vizáž se dá řešit dobrým make-upem, oblečením a dalšími věcmi. Nebo můžete podstoupit jako muž plastické zvětšení prsou, odebrání tuku atd atd.
Na hormonální léčbu se můžete dostat kdykoli, a to co vás naučí život nebo vaši přátelé z okruhu transsexuálů, gayů či kohokoli kteří vám rozumí vám dá dost prostoru žít si svůj vlastní život.
Závěrem
Tento krátký příběh jsem psala pro ty kteří si neví v začátcích rady a aby se nebáli toho co přijde či toho co by měli podstoupit.
V podstatě nemusíte nic a můžete cokoli. Není jednoduché přijmout sami sebe, ale je nutné to udělat co nejdříve jinak se budete trápit akorát vy. Není důležité jestli máte 190cm a 100 kg nebo 165cm a 45kg, ale jak se cítíte a jestli žijete životem, který chcete.
Věci na které by transsexuál neměl zapomenout
Pokud se budete rozhodovat o svém dalším životě, je nutno nezapomenout na důležité otázky. Na ty jsem si také musela přijít a z vlastní zkušenosti vím, že je to důležité. V případě, že by jste chtěli změnit pohlaví či začít žít životem opačného pohlaví.
Jakou budu mít šanci sehnat novou práci, nebo přijmou mou novou totožnost na stávajícím pracovišti?
Jsem ze začátku ochoten (a) čelit posměškům a případně nepříjemným narážkám a pohledům?
Chci mít děti?
S kým chci prožít zbytek života? S mužem či ženou?
Jaká je moje finanční situace pro změnu veškerého šatníku atd?
Jste ochoten(a) se přestěhovat do jiného města a začít znovu?
Zůstanu ve stejném městě a dokážu čelit lidem, kteří mě znají jako někoho jiného?
Dokážu čelit případné ztrátě kamarádů?
A další a další otázky, které je nutno promyslet.
Doufám, že vám tento článeček trošku pomohl v tom, co prožíváte. Je to z mé vlastní zkušenosti, o kterou se ráda podělím v mé poradně. Jen prosím buďte trpělivý na odpověď. Mám spoustu práce a tak nestačím odpovědět okamžitě.
Vaše Anna Nicol
